Vysychající jezero přináší ekzém a často i smrt. A také příběh – velmi silný a skvěle napsaný. Moje první kniha od Bianky Bellové a k výběru jsem si gratulovala hned od první stránky, kdy bylo jasné, že mám co dělat z výjimečným stylem a s přibývajícími stránkami se ukazovalo, že i obsah je stejně výjimečný.
Příběh mladého Namiho a jeho putování je přirovnávané k Nabarvenému ptáčeti. Souhlasím, minimálně v tom, že oba hrdinové prožívali to, co i jenom bolí číst a co také ukazuje mnohé z temných zákoutí lidského chování. Je to drsné, syrové, hutné a nemůžete od toho odtrhnout oči.
Značný nesoulad mám ale s hodnocením na Databázi knih, kde knížka získala jenom něco přes sedmdesát procent, pfffff! A rozhodně nesouhlasím ani s tím, že je hlavní hrdina nesympatický, jak na stejném místě občas zaznívá. Za to přikyvuju nad oceněním kniha roku 2017 v Mangesia Litera, které Jezero získalo. Právem.