Útlá knížka Elišky Beranové vydá docela originální příběh. A také zajímavý styl. Na který jsem si ale musela chvíli zvykat, protože se mi zpočátku zdál vytvořený na efekt a forma mi tu až moc vítězila nad obsahem. To se ale rychle otočilo a tragické vyprávění o dvou ve stejný okamžik narozených mladých lidech dostalo chybějící obsah i spád. Líbilo se mi, že vzpomínky se tu doslova vážou na místa a dostáváme je ke vstřebání podle toho, jak dívka/žena prochází rodným městem, které už ale nějaký čas není jejím městem. A ještě jedna věc: při čtení obecně si občas mezi řádky identifikuju autorův/autorčin zvýšený zájem o svět a jsem přesvědčená, že na řádcích samotných se tahle vlastnost pozitivně odráží. A tenhle zázrak se stal i tady. Takže se mi alespoň lehčeji snášel ten až dost psychedelický závěr knihy.