První knížka, kterou jsem přečetla v roce 2023, nastavila svým následovatelkám laťku hodně vysoko. Myslím, že když ji označím za jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla, nebudu si nic nalhávat do kapsy. Příběh dívky ze silně věřící statkářské rodiny, která tragicky přišla o nejstaršího syna, je strašně bolavý a hojivý zároveň. Upřímný (pro někoho možná až za hranice přijatelného), otevřený, napsaný tak, že smutek tam jde doslova nahmatat. Ta ztráta narušila životy a vztahy tak, že si s nimi ani dětská fantazie neporadí. Obzvlášť, když se nemůže vyprázdnit – emocionálně, i doslova fyzicky.
Hlavní hrdinku máte při čtení často chuť obejmout, i přestože si už dva roky nesundala bundu a je cítit krávami…

„Smutek je prázdný pytlík od skleněnek.“ – věta na obálce knihy, která je dokonalým jednovětným popisem života, ve kterém skleněnky vystřídala temnota.