Vonnegutova Kolíbka mě nejdřív kolébala ke spánku, ale asi ve třetině někdo najednou přepnul tlačítko a začala to být jízda. Tedy spíše let – na ostrov San Lorenzo, kde se děly VĚCI a ty věci měly spád. A bylo to absurdní a srandovní a trochu zamotaný a nastavující zrcadlo lidem a jejich společenství. Tak, jak to u Vonneguta bývá. A taky se otevřel a uzavřel příběh jedné zvláštní rodiny, tří potomků strůjce atomové bomby, který vynalezl i led typu 9. Zvláštní suroviny, která dokáže v miniaturním množství v okamžiku zničit celou planetu. Tak, co myslíte, jak tohle asi dopadlo?