Naslouchač je zadání ze čtenářského kroužku. A já jsem za to ráda, aspoň trochu zabloudím i do fantasy žánru, který sama od sebe moc nevyhledávám. A i přestože jsem toho z něj moc nečetla, ani neviděla, mám pocit, že všechno už někde bylo a že na psaní fantasy zas tak velkou fantazii nepotřebujete. Stačí upravit a přeskládat pár starých věcí, máloco je tady opravdu nové. I literární styl je dost průměrný. To ale čtenářům zřejmě nevadí – na Databázi knih má tahle knížka hodnocení 94 %, což je meta, které skutečné literární skvosty obvykle nedosáhnou ani omylem.
Na setkání čtenářského kroužku ale Naslouchač vyvolal bouřlivou debatu. Řešili jsme hlavně to, co je a není možné, co v knížce nedává smysl, vzájemně se vylučuje,… To jsou asi běžnosti, se kterými se tenhle žánr potýká. Překračuje totiž hranice fyzikálních zákonů, a tak chybí rozhodující paradigmatický názor.
Jedna věc se tomu příběhu ale upřít nedá, vážně chcete vědět, jak to bude dál. Co se stane s hlavní hrdinkou a ostatními sklenaři v tom polorozpadlém světě za zdí. Je to vážně paradox: číst to nechci, ale musím. A jak už jsem řekla na čtenářském setkání: doufám, že to nebude mít pět dílů!