Přečetla jsem všechny knihy Josefa Formánka, z většiny z nich jsem byla nadšená, ale tuhle po jejich bok nezařadím. Průměrné deníkové vyprávění je přeplněné autorovým duchovním přerodem, které se mi netrefilo do nálady. Přijde mi, že Josef Formánek je vlastně takový svým způsobem „extremista“ – když cestuje, tak do džungle za přírodními kmeny, když pije, tak na hraně přežití, když běhá, tak maraton… a teď je to víra. Tady jí bylo zkrátka moc a já nemám ráda, když se s vírou tak mává kolem sebe, obzvlášť způsobem, který mi připadá trochu vnucující.