Sotva jsem tuhle knížku začala číst, hned jsem si libovala, jak je skvěle jiná. Oceňovala jsem dlouhatánské věty plné neskutečných sérií různorodých asociací. Možná proto, že můj mozek je podobnej magor – vidím na ulici kočku a po pár vteřinách myslím na skládání uhlí. Ke kterému jsem se dostala přes deset jiných zdánlivě nekonzistentních myšlenkových zastávek.
A pak se to trochu zvrtlo. Divně se to táhlo a čtení mě stálo hodně energie vydané na každou stránku. A byla jsem přesvědčená, že jestli hrdina ještě jednou řekne „voda plyne”, utopím ho v ní.
Ale mám jeden blbej zlozvyk – nikdy neodložím knížku, i když mě nebaví, vždycky jí dočtu do konce. Vlastně proč ne, pojďme si říct, že to je vytrvalost (kdybych zásadně nebyla proti používání smajlíků v textu*, hned bych sem jednoho dala, hodně by se smál).
No a nakonec jsem byla ráda, že jsem tak vytrvalá (já sem toho smajlíka snad vážně dám…). Začal plynout děj a voda už tolik neplynula. A bylo to tak lepší. Pro nás pro oba. A ke konci jsem znovu ocenila ten styl, jakým je knížka napsaná. I když pořád tvrdím, že se nečte snadno a že umí být místy pořádně otravná. Stejně jako hlavní hrdina.
Mladý muž (Nor) je brožurářem na volné noze a jednoho dne dostane zakázku – napsat turistickou brožuru o Finsku.
Na přebalu knihy je o něm napsané, že má fobii z vody. To je podle mě jasné nepochopení. On nemá fobii z vody, má fobii ze změn a ta plynoucí voda je jejich symbolem. Jenomže ty změny se mu začnou v životě dít, ve velkém. A on je nakonec dobře zvládá, i když je u toho často na facku. Ale občas se ukáže, že není zas až takovej tupec. Kdo se mi nejvíc líbil, byl čtnáctiletý Bim. Tráví hodně času nad knížkami a stává se vším, o čem čte – postavou z fantasy románu, náckem, křesťanem.
Ale někdy musí všechno to, čím jste byli, shořet, abyste mohli být něčím jiným (a pozor, tahle je věta je tzv. tajemný spoiler).

*Smajlíky do textů nepatří (s výjimkou konverzací). Jestli člověk neumí emoci vyjádřit textem, buď nemá psát, nebo musí počítat s tím, že nebude (správně) pochopen. A s tím já počítám.