Kurt Vonnegut byl oblíbeným promočním řečníkem – to jsem nevěděla, na mé promoci určitě neřečnil. Už ani nevím, jestli tam vůbec někdo řečnil… Ale pokud by to byl Kurt Vonnegut s některým ze svých projevů, určitě by se z toho stal jeden ze zásadních momentů mé cesty za vzděláním. Jeho projevy jsou totiž geniální – vtipné, kritické, sarkastické, vesele pobuřující a plné hlubokých postřehů, empatie a životní moudrosti.
Dlouho jsem nečetla něco tak pozitivního a optimistického. S tím souvisí i samotný titul této sbírky projevů – odkazuje k Vonnegutovu laskavému strýci Alexovi, který se rád pozastavoval nad drobnými životními radostmi se slovy „No není to krása?“.