Poslední vydaná kniha G. G. Márqueze je milou a čtivou tečkou za jeho úžasným literárním dílem. A pro mě bylo její čtení nostalgickou vzpomínkou a ohlédnutím za vším tím okouzlením jeho příběhy. Právě Márquez ve mně vzbudil zálibu v magickém realismu, mém oblíbeném literárním žánru.
V Uvidíme se v srpnu sice byla o magii trochu nouze, ale o zajímavý příběh a vztahové propletence určitě ne. A já ještě teď cítím, jak mě na zátylku hřejí paprsky jihoamerického slunce z výletů na ostrov, kam jsem se s hlavní hrdinkou několik srpnů vypravovala navštívit hrob její matky a užít si nevázaný horkokrevný večer. Dokud to jednu z nás neomrzelo…
Nicméně v titulku neříkám úplnou pravdu – já se s Márquezem ještě párkrát uvidím, pořád mi zbývá dost jeho knih, které jsem nečetla. A naštěstí jsem objevila i několik jeho magicko-realistických následovníků, s tímhle žánrem si tak ještě užijeme dne!