Tuhle knížku mám od kamarádky Péti půjčenou tak dlouho, že už určitě přestala věřit tomu, že ji jednou vrátím. Ale sama ji měla přečtenou, takže byla poučená a určitě z toho vyvodila, že je to pouze dočasný problém, který má řešení, a neznamená to, že jsem nezodpovědný kazisvět a ona naivní důvěřivka. Protože takhle se optimisté chovají – věří, že problémy jsou dočasné, mají řešení, nesouvisí s jinými oblastmi jejich života a neznamenají, že oni osobně nestojí za nic. A právě díky takovému přístupu jsou optimisté zdravější, úspěšnější a dožívají se vyššího věku. Optimističtí sportovci navíc častěji vyhrávají, stejně jako prezidentští kandidáti (v Americe; nejsem si jistá, že tady by byly výsledky výzkumu stejné).
Ta dobrá zpráva je, že být optimistou se dá naučit stejně jako být třeba kuchařem. Seligman v knížce čtenářům poradí, jak na to a vyhnout se tak třeba depresím a bezmoci. A taky, že je dobrý vést k optimismu i děti. Je to rozhodně větší dar do života, než je učit třeba poslušnosti.