Už z anotace ke knížce bylo zřejmé, že se tohle čtení bez slz neobejde, a tak jsem chvíli váhala, jestli jí vůbec chci obětovat své suché tváře. Sebrala jsem odvahu a nakonec nelitovala. Bulela jsem sice při čtení jak želva, ale očistně, knížku jsem zavírala o úlevu lehčí. A užila jsem si hezky napsaný příběh zajímavé mladé rodiny, které vstoupí do života rakovina.
Hlavní hrdinka Mojenka je odvážná, chytrá a zajímavá holka a taky jiná, ale o to víc fajn. S nemocnou maminkou ji pojí láska k přírodě, a proto je tahle knížka i takovým průvodcem lesem, jeho obyvateli a poklady, které lidem příroda nabízí, když mají oči a srdce otevřené. A protože to, co máme za domem, nám většinou nestačí (i když to třeba ještě ani pořádně neznáme), vyprávění občas zapluje i pod mořskou hladinu. Krásy, ale i smutku, je zkrátka všude na světě dost.