Tuhle knížku jsem namátkově otevřela v knihkupectví a hned jsem se smála. Tak jsem si ji koupila. A řeknu to asi takhle, autor má dobrý styl – je vtipný, originální, sarkastický, používá neobvyklá přirovnání – tohle všechno jsem si při čtení užívala. A přestože mě bavilo i to téma – hoooodně detailně odvyprávěné peripetie “pražské buzny” – postupně to začalo být moc stejné. Věděla jsem, že na téhle stránce bude píp, píp, píp a na té další dvakrát. Na další jenom jednou, ale pak pětkrát. Klidně se teď o různých sexuálních aktivitách mezi dvěma muži můžou bavit u vedlejšího stolu v restauraci a ani nebudu zvědavostí napínat ucho, tak moc jsem tímhle tématem přesycená.
Homofobním spoluobyvatelům to vážně nedoporučuju ke čtení, vlastně ani většině tolerantních heterosexuálních mužů. Myslím, že i na ně by to bylo moc. Většina z těch, co znám, jsou sice tolerantní, ale o popisné detaily určitého druhu spíš nemají zájem.