Devátý hrob je druhým příběhem Fabiana Riska, přesto časově předchází prvnímu dílu (Oběť bez tváře). Je to sice nestandardní postup, ale je zajímavé sledovat, jak se upřesňují náznaky nakousnuté v prvním díle (pokud si je tedy pamatujete).
I v tomhle příběhu se zločiny odehrávají na obou stranách Öresundského mostu a počet mrtvol nespočítáte na jedné ruce.
Je to hodně přestřelené? Ano, může být! Ale na konci se všechny ty hrůzné krvavé nitě rozmotají a vytvoří promyšlený vzor. V tom vidím hlavní rozdíl mezi slátaninou a slušnou detektivkou, i když je toho moc, nakonec to celé dává smysl.
A je to napínavé, čtivé a zábavné, takže jsem na cestě pro třetí díl.