Oproti předchozímu příběhu Aloise Nebela byl tenhle pro mě trochu zklamáním. Užila jsem si krásné obrázky, k textům jsem ale měla při čtení pár výhrad. Ta hlavní výtka se asi odrážela v tom, že k záměru glosovat společenská témata by víc pasovala ústa intoše z pražské kavárny. K vesnickému nádražákovi Nebelovi předkládané úvahy místy moc neseděly, působilo to na mě nepatřičně a nedůvěryhodně. A aby si autenticita s příběhem aspoň trochu sedla, bohatě se to prokládalo nadáváním na Pražáky. A na Poláky. Ale to se netýká všech jednostránkových příběhů, celkově to frčelo hezky. Tu dum tu dum tu dum. Hů hů!