V mém oblíbeném literárním (i jinak kulturním) spolku zabírají většinu severské sekce (a nejen té) Norové, Švédové a Dánové. A těm všem teď tenhle Fin (Pasi Ilmari Jääskeläinen) nakopal zadek.
To je tedy autor. A to jméno! To si nezapamatuju, ani kdybyste mě o půlnoci nebudili. Nicméně i takhle bezejmenný se po prvních přečtených stránkách stal autorem s přívlastkem “můj oblíbený.” Proč? Literární spolek Laury Sněžné je neobvyklý, originální, divný, zábavný a záhadný.
Knížku jsem četla na dovolené u moře, zážitek jsem si tedy doplnila o kontrast reality kolem mě a promrzlého děje na stránkách. A že tam mrzne a sněží přímo pohádkově. Ale o pohádku tu nejde. Co je to tedy za literární útvar? Horor? Detektivka? Fantasy? Společenský román? Magický realismus? Chvílemi mi přišlo, že ze všeho nejvíc kurz tvůrčího psaní.
Ten je i ústředním tématem knížky. Slavná spisovatelka Laura Sněžná ve městě Zaječín založila spolek, do kterého přijímá malé (i mladé) talenty a učí je psát. Členů je devět a všichni se stanou věhlasnými spisovateli a spisovatelkami.
Hlavní otázka tedy zní: jak je možné, že v jednom malém městečku je devět bestsellerových autorů (s Laurou deset)? Je Laura Sněžná tak dobrá učitelka? Na konci knížky už jsem byla přesvědčená, že to tak je. A že jako obvykle talent úplně nerozhoduje. Jenom píle a technika. I když tahle odpověď se místy nejevila úplně jasně. Svou roli v ní sehrál i desátý člen spolku. Navíc nebyl jenom jeden. Kolem prvního desátého člena se rojilo víc záhad, než kolik jich byla schopná druhá desátá členka rozkrývat. Zamotaný? Přesně!

• “Podle ní měli všichni lidé vrozenou potřebu zvěstovat světu svou osobitost a své myšlenky, ale zpravidla nikoho nezajímalo, co probíhá hlavou ostatním.”
• “Ve snu si zničehonic uvědomila, že člověk se neskládá jen z fyzických částí a vzpomínek, ale také ze své budoucnosti.”
• “Pocit štěstí je pocit spokojenosti – to, že je člověk spokojený s panujícím stavem věcí. Člověk má vrozenou potřebu něčeho dosáhnout, o něco usilovat, něco předělat, neboli neustále se dál rozvíjet. Šťastná bytost se přestává rozvíjet, neboť pocit štěstí znamená uspokojení, kdežto rozvoj má počátek v nespokojenosti. Štěstí tedy představovalo dočasnou překážku v evoluci.” Tohle je hodně zajímavý. Trochu s tím souhlasím a trochu ne. Je to spíš otázka správného balancu.