Píseň z pytlíku na zvratky jsem četla v metru (snadno se přenáší) a taky v letadle (líbila se mi ta symbolika). V nízkonákladovkách ale už pytlíky na zvratky nenajdete, na rozdíl od Nicka Cavea jsem tak neměla na co psát písně.
Na rozdíl od Nicka neumím psát písně!
A tak je jenom čtu – originální, poetické, syrové – stejně jako jeho vzpomínky na turné po Severní Americe, které jsou hlavním obsahem knihy. Nedají se doslovně pochopit, ale můžete jim doslovně věřit, když zároveň alespoň trochu víte, že svět je kouzelné místo, kde se může stát cokoliv, i bez hranic časoprostoru.
Letěla jsem do Neapole a citát z knihy „Chtít vše je to, co na kusy roztrhne tě.“ mě provázel na každém kroku a stal se tak mým nejlepším průvodcem na cesty prožité „tady a teď“, bez zbytečného přehlcení nenasytností – moje nová mantra z pytlíku na zvratky.