Tahle detektivka italského autora odehrávající se v luxusním Monte Carlu sice není jednou z těch knih, od jejichž stránek se neodtrhnete a styl vyprávění nemá takový spád jako napínavější detektivní kousky, ale zato přináší vedlejší literární kvality – hloubku a místy až nečekanou poetiku.
Pokud máte v tomhle žánru aspoň trochu načteno, odhalení pachatele asi taky snadno zvládnete. Kdo to byl, pochopitelně neprozradím, ale neodpustím si poznámku, že drsná, toxická výchova dovede napáchat škody, které se můžou později projevit až v extrému brutálních vražd.
Mně se líbila komplexnost příběhu – vedle vražd, osobních příběhů hlavních hrdinů se i trochu kriticky zaměřuje na prohnilost naleštěného světa vlivných osob. A k tomu všemu mi docela pěkně ladí tenhle hřbitovní citát:
„Na střeše nízké stavby se uvelebil holub. Vysoko na nebi letěl k moři racek. Ti žebráci moře i země si rozdělovali potravu ze zbytků, které lidé, ta ubohá stvoření, která neuměla létat, nechávali za sebou.“