Tahle verze Cizince je klasický příběh od Alberta Camuse zpracovaný v obrázcích. Předlohu jsem nečetla, takže si jenom představuju, že komiksový příběh vystihl její podstatu. Existenciální prázdnota odehrávající se v zajímavých, exotických kulisách Alžíru tu totiž prostupuje každým oknem s obrázkem.
Ten Mersault je tedy divně apatický, říkala jsem si o hlavním hrdinovi, mladém francouzském úředníkovi. Co s ním pohne? Co ho motivuje? Co cítí? Cítí? A nepřišla jsem na to, ani když zastřelil úplně cizího člověka. A to je místo, kde byste už nějaký motiv a emoce chtěli, nálepka „prostě psychopat“ je tady málo. Pobyt ve vězení z Mersaulta nějaké úvahy o životě a jeho smyslu vydoluje, ale i tak se odráží od prázdných stěn cely smrti. Na druhou stranu je ve svém emocionálním minimalismu autentický – věci jsou, tak jak jsou, je zbytečné nad nimi hloubat, vážit je, poměřovat, hodnotit.
A já si ráda někdy rozšířím množství slov tohohle příběhu a přečtu si i původní román. Zaplnění existenciální prázdnoty ale nečekám.
Existenciální prázdnota v obrázcích
