Výkonný spisovatel tvoří výkonné čtenáře. To platí i pro Miloše Urbana, který vydal už 18 knih a v našem čtenářském kroužku jsme se shodli, že větší část naší knižní party circa polovinu z nich přečetla. Takže devět knih od jednoho autora? To můžu prohlásit o málo spisovatelích. Zároveň k tomu na rovinu dodávám, že některé Urbanovy knížky se mi líbily hodně, některé míň. A tahle leží někde ve střední části toho žebříčku.
Spisovatel Julián Uřídil (to jméno mě děsně štvalo…) se v ní vydává do rodného města pomoct policii s vyšetřováním netradiční série drsných vražd a následných sebevražd pachatelů.
Noir detektivka se tu prolíná s příběhy lásky v jejich různých a pochopitelně i více méně zvrácených podobách. Vše vyvrcholí poslední stranou, která mě doslova naštvala. Na otázku „PROČ to končí takhle?“ se mi odpovědi nedostalo. Divnost se tu zkrátka rozvíjí na škále od příjemné a zajímavé po téměř nesnesitelnou. Jako obvykle jsem si užila autorův vyprávěčský styl a popis Karlových Varů a dokonalé vykreslení atmosféry. Na seznamu teď mám hned 9 položek míst, která tam musím navštívit a věcí, které ve Varech podniknout. Od zaplavání si ve střešním bazénu hotelu Termal po přečtení si něčeho od Goetheho u jeho vyhlídky.
Tohle je krásná věta: „Ve stínu mezi lampami vždy na okamžik zmizel a pod novým světlem se opět zhmotnil, až to vypadalo, jako by se sám rozsvěcel a zhášel.“