Ze Smrtící bílé od Roberta Galbraitha se tak trochu vyklubala „Smrtící dlouhá“. Sedm set stran – není to moc, Antone Pavloviči? To bych mohla mít v duši hned několik dalších příběhů. A tak snad ve vesmíru zbyla i nějaká slova pro tenhle článek. Bojím se, bojím, že...
Proč? Knížka byla slušně napsaná, měla hezký příběh, odehrávala se na zajímavém soustroví (fiktivní Doggerland ležící mezi Británií a Dánskem), ale žádná postava mě úplně neokouzlila, nebyla jsem napjatá, nic mě nevzrušilo, nic mi nepřišlo originální… Jenže pak se to...
Já mám zkrátka ráda severské kriminálky. Líbí se mi ta ponurost a deprese. A taky častá provázanost s nějakým společenským problémem. „Já přijdu, až nastaví zrcadlo.” Hláška z filmu Vesnička má středisková je i pro mě určující. A v knížce V lese visí anděl naštěstí...
Ach, já bych chtěla být Mary Russelová. Nebo Laurie Kingová. Jedna má zajímavej život a za muže Sherlocka Holmese (což je mimochodem jedinej chlap na světě, na kterého můj manžel žárlí – jo, přesně tak, na fiktivní osobu!). No a ta druhá o tomhle skvělém páru...
Tohle byl hit už před několika lety, mně se ale do poličky dostal teprve nedávno. Slušně napsaná kriminálka odehrávající se v zajímavém prostředí. A taky lákavém – po přečtení se mi chce podívat se na skotský ostrov Lewis. Ale už si nejsem jistá, že si chci kupovat...
Tohle se mi nepíše snadno, ale byl to děs. Nejhorší Nesbø, jakého jsem kdy četla. Jestli i nejhorší Macbeth, nevím, musela bych si originál oprášit. Ale jak je tohle vůbec možný? Byl moc svázaný předlohou a nemohl tak rozjet tu svou jindy nespoutanou fantazii? Bylo to...
