Už jsem se tady zmiňovala, že manželovi kupuju komiksy. Občas mu, přiznávám se, koupím nějaký, o kterém vím, že ho možná zase tak moc neocení, ale sama si ho chci přečíst.
Tímhle případem byl i Logikomiks, grafický román o důležitých meznících v logice a matematice. Vědecký komiks s přesahem do soukromého a společenského života. U toho soukromého života jde o příběh Bertranda Russella – filozofa, logika, matematika a pacifistu. V případě toho společenského o bouřlivý přelom 19. a 20. století.
Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí, většinu z toho už zapomněla, ale to nevadí. Věřím stále víc na teorii, že lidé se špatnou pamětí mají skvěle fungující podvědomí, vědomě si sice pamatují prdlajs, ale jejich podvědomí je skvěle organizované a posílá jim jenom to, co je aktuálně potřeba (víc o podpoře této teorie tady v Čtenářky deníku u Raye Bradburyho). Takže ty získané informace tam někde jsou a až bude potřeba, abych využila zastrčené vědění o tom, co je Russellův paradox nebo Věta o neúplnosti, bude to tam připravené.