Žena, která má před svatbou milence, muž, který zruší své zasnoubení – to jsou dramata, která mají dnes úplně jiný rozměr, než v dobách viktoriánské Anglie. Právě tam zabírá své místo a čas román Francouzova milenka a je to naprosto úchvatná exkurze do historie a vztahů zabalená do jednoho z nejhezčích vyprávěcích stylů, jakým jsem kdy „naslouchala“. Už i jenom vzpomínka na tu krásu mě dojímá. Vyprávění o milostných vztazích, povinnostech, očekáváních a větších i menších manipulacích je navíc obsahově tak hutné, že každých deset stran by vydalo na vlastní román, bez toho, že byste měli pocit ze zkratkovitého vyprávění. Žádná slova tu nechybí, žádná nepřebývají. Fowles navíc používá velmi originální literární prvky, kdy třeba vstupuje do děje, aby oslovil čtenáře a nebo do něj rovnou vstoupí jako postava.
Já si odnáším hlavně dvě věci: touhu vypravit se prozkoumat anglický Dorset a taky radost, že nejsem dívka na vdávání žijící na konci devatenáctého století. Svobodněji se mi dýchá, žije i čte.