Tohle už je poslední Musso, kterého čtu, slibovala jsem si při čtení do poloviny knihy. V druhé půlce se mi zdálo, že bych ho mohla ještě někdy zkusit. Trochu se to rozjelo a autor je vlastně dobrý vypravěč, rozhodně tenhle příběh jednoho netradičního třídního srazu můžete označit za čtivý. Ale od knížek chci něco jinak, něco víc než neurčitý mišmaš romantické a detektivní zápletky. Narozdíl od čtenářek na Databázi knih, které jsou téměř jednohlasně nadšené – strhující, překvapující, originální – píší. Já bych spíš řekla přeplácané a každá jednotlivá linka přitom neoriginální. Kolik vrahů vlastně potřebuje jedna knížka? Dva jsou málo, Antone Pavloviči?
Když máte chuť na oddychovku bez oddychnutí
