Když jsem byla malá a měla teplotu, nesnášela jsem “priznice”, jak se u nás říkalo zábalům hrudníku při zvýšené teplotě – mokrá, studená vrstva a na to suchá, teplá a pak peřina.
Teď jsem ale velkou fanynkou stvořitele této metody, Vincenze Priessnitze. A ne proto, že jsem díky jeho zábalům přežila dětské horečky. K tématu vodoléčby a lázní Jeseník jsem se dostala náhodou kvůli jedné pracovní zakázce a z knihovny jsem si nakonec knížku o životě a metodách tohoto slavného vodoléčitele odnesla domů. Je to hodně zajímavé čtení, ani ne tak literárně jako obsahově. Priessnitzovo myšlení a způsob práce a života zapadá do mého konceptu ideálního světa. Člověk spjatý s přírodou, který svým bystrým a intuitivním myšlením, zásadami, pokorou a pracovitostí změnil nějaký obor a dosáhl úspěchu. Respekt.