Upřímně, Kinga jsem měla vždy jenom za líbivého autora dobře prodejných kousků mně trochu vzdáleného literárního žánru.
Tohle je ale rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem o psaní četla. On je (vida!) extra zajímavá osobnost.
Líbí se mi, že píše o tom, co má rád, dělá to s vášní a i proto je v tom evidentně dobrý a tedy se i dobře prodává. A já mu to věřím. Tenhle přístup se mi totiž děsně líbí. Možná i proto, že, jak King sám uvádí, rady o psaní, které v knize rozdává, jsou spíš jeho instinkty než nějaká zavedená pravidla a poučky.
Hodně zajímavý je i 38bodový životopis – v něm se snaží vysvětlit, které životní okamžiky formovaly to, že je právě takovým spisovatelem. A píše právě o tom, o čem píše.
Bonusem je pak příhoda, po které potřeboval překonat nejen tvůrčí blok, ale doslova fyzický a i psychický. A z ní vyplývající jasné poselství, že i když vás někdo doslova a do písmene zastaví, je potřeba se snažit dál. A dál dělat to, co máte rádi, protože právě tohle jediné vás znovu rozchodí.
Něco si od něj určitě přečtu, ať taky vidím, jak ty jeho „teoretické instinkty” fungují v praxi.