Všechna slova, co znám, by mi nestačila k vyjádření obdivu nad tímhle literárním dílem. Knížka tak moc rezonovala s mým viděním světa, že asi nemůžu být úplně objektivní, ale zamilovaná být můžu – Radka Denemarková je pro mě frajerka číslo jedna. Je tak výraznou literární osobností, že by mohla psát v Čokoládové krvi i sama o sobě, postavit se vedle dvou hlavních ženských hrdinek – Boženy Němcové a George Sand. To ona pochopitelně neudělala (kromě několika narážek), navíc by tomu bránila i skutečnost, že nežije stejně jako ony v devatenáctém století.
Já oceňuju i netradiční formu vyprávění, která zjevně ne každému vyhovuje. Ale koho ještě baví číst předvídatelné příběhy, které mají očekávaný úvod, očekávaný zvrat a očekávaný konec?
Tady je vyprávění epizodické, odstavce jsou jako teze, jako krátké příběhy, které se míhají za oknem projíždějícího vlaku. Ale nebojte se, všechny osudy hlavních hrdinek a (anti)hrdinů dostanete nakonec celé, jenom je třeba skládat si je ze střípků. Ale o konkrétní postavy tady vlastně až tak nejde, ty jsou jenom prostředníky pro vyprávění příběhů lidstva. Příběhů, které jsou sice dostatečně varovné, ale díky lidské hlouposti jsme zjevně odsouzeni k tomu opakovat si je pořád dokola (řečeno spolu s Churchillem).