Je několik let po druhé světové válce (pokud jsem tedy to období dobře rozklíčovala) a stárnoucí divadelní hvězda, vdova po milionáři, tráví svůj podzim života v Římě. Ve vzpomínkách se vrací ke svým rolím a bilancuje svůj dosavadní způsob žití. V přítomnosti se pak baví na večírcích a společností mladých italských krasavců. A vlastně se zase tolik nebaví, pokrytectví brzy omrzí a když vám život připomíná spíš těkání, k bolestnému poznání, že je něco špatně, to není daleko. A tak nastává prostor pro změnu nebo pro přijetí, smíření. A to už jsme na konci knihy, kde si nejsem stoprocentně jistá tím, kterou ze stran si hrdinka nakonec zvolila.
Ale jsem si jistá minimálně tím, že tahle knížka ve mně vzbudila touhu víc se vracet v literárním čase, tam vám leží pokladů…