Řekneme si to na rovinu, nejvíc si u druhých stěžujeme na to, co vlastně zrcadlí naše vlastní nedokonalosti. U sebe o tom vím, u druhých to ráda pozoruju a analyzuju. Je to jedna z velkých životních pravd – ostatní lidi jsou naše zrcadla a podle toho se nám často líbí. A nebo právě nelíbí. Fotograf Tomáš Třeštík mě vždycky něčím štval, a to byl asi hlavní impuls k přečtení jeho knížky. Abych se v tom buď utvrdila, nebo dostala příležitost změnit názor. Nakonec jsem se u jeho životních příběhů hlavně pobavila. To když na mě ze stránek vyskakovaly vlastní neduhy. A o neduzích to bylo především, autor na sebe naprášil kdeco, takže to nakonec bylo hlavně sympaticky otevřené.