Já neumím nedočíst jednou načaté knihy, včetně těch, které mě nebaví. Kdybych to uměla, o téhle knížce byste tady nečetli. Vybrala jsem si ji, protože mě zajímá osobnost Adolfa Schwarzenberga, chtěla jsem se tedy o něm dozvědět víc a rozšířit tak své sympatie. To se ale úplně nestalo. Hlavně kvůli tak trochu nudnému stylu, nepřehlednému vyprávění a málo uvěřitelné přímé řeči, která z hlavního hrdiny dělá takového knížecího robota. Moc tomu nepomáhají ani některé faktické zmatky. V jedné kapitole se třeba dozvídáme, že Adolfův otec Jan Nepomuk II. zemřel necelý měsíc po zabrání Sudet Hitlerem. V další pak, že jeho srdce puklo po obsazení Polska. Ve skutečnosti zemřel 1. října 1938, tedy den po Mnichovské dohodě, v den obsazení Sudet německou armádou a necelý rok před invazí do Polska.
Tolik k výhradám. Na druhou stranu si umím představit, že tohle trochu staromódní a formální vyprávění si najde své spokojené čtenáře a uznávám, že jde o celkem zajímavý vhled do života významného šlechtického rodu v první polovině 20. století.