Já čekala, že to bude dobrý, ale tohle? Seděla jsem a hladila stránky dojetím. Ne pohnutím nad příběhem, ale hlavně nad tím, jak dobře je to napsaný. Bonnefoy má dokonalý styl, každé jeho slovo má své správné místo, jeho jazyk je krásný, čistý a úsporný. A navíc použitý ve větách, které se čtou jedním dechem. To by mi stačilo ke štěstí. K tomu si ale ještě připočtěte kouzelný a okouzlující příběh o tom, že poklad, který hledáte, je někdy úplně jinde, než si původně myslíte a fakt, že celé je to taková směsice dobrodružného románu, magického realismu a příběhu velké lásky. Není divu, že na cukru vzniká závislost…
Slamák dolů a přiťuknutí karibským rumem i na autorovu fantazii a také na skvělé znalosti a/nebo rešerše.
„Cítil, že by jí mohl sdělit vše, aniž by pronesl jediné slovo. V tomto okamžiku, ve mlýně uprostřed omamné vůně ze starých sudů, měl nahý Severo Bracamonte dojem, že tato žena vynalezla lásku.“
Zjištění, že je to zatím jediná jeho do češtiny přeložená knížka, mě nutí zakončit to celé zvoláním „Víc Miguela Bonnefoye, prosím!“