Mám sice radši současné temné období severských kriminálek, než severský romantismus z přelomu 19. a 20. století, ale i tady najdete detektivní linku, víc filozofickou než akční, ale je tu. Přináší hlavně otázku „Co vše může být motivem pro vraždu?” A možná vám motiv, který byl důvodem k vraždě v téhle knížce, přijde slabý, ale ta filozofie kolem něho je silná. Všechno to uvažování o nemorálnosti takového činu. Má vždy morálka navrch nad motivem? A jaká morálka, ta společenská nebo ta přírodní? A je lepší být jen divákem života nebo jeho účastníkem? I když to znamená riskovat?
Všechna ta filozofie mě bavila, hlavní hrdina mě většinou štval, ale líbilo se mi, že chodí na dlouhé procházky po městě a taky mě zaujal popis atmosféry Švédska té doby.
Rozhodně ale vedle hlavní linky příběhu čekejte velkou dávku melancholie, odevzdanosti a povzdechů typu „Mne si život nevšímá…”.

„Chci jet koňmo i lodí. Chceme mít všechno a být vším.”

„Mé smysly se probudily pozdě, teprve v době, kdy má vůle už byla mužská. Jako dítě jsem byl příliš ctižádostivý. Brzy jsem si osvojil sebeovládání. Naučil jsem se totiž rozlišovat mezi tím, co byla moje vnitřní konstantní vůle, a tím, co byla vůle chvilková, zaměřená k okamžitému potěšení. Přinutil jsem se poslouchat ten první hlas a nedopřávat sluchu tomu druhému. Záhy jsem poznal, že to je vlastnost mezi lidmi dost vzácná, možná vzácnější než talent a genialita.”

„Možná ani není zapotřebí životu rozumět. Tato neustálá snaha všechno vysvětlit a pochopit je možná zavádějící. Neřešit záhady! Nezvídat! Neuvažovat! Myšlenka je kyselina, která leptá.”