Nedávno zemřelý anglický bohemista Robert Burton Pynsent o Čapkovi říkal, že jeho dílo nestojí za nic, že byl pouze přeceňovaným maloburžoázním autorem. Já si to nemyslím, což asi vysvětluje, proč jsem se před časem rozhodla, že přečtu celé dílo Karla Čapka a začnu pěkně od začátku, v roce 1916, kdy vyšla jeho první sbírka povídek. Jmenuje se Zářivé hlubiny a já bych k tomu doplnila …a třpytivé dálky, protože ty příběhy jsou vedle milostných vztahů hlavně o objevitelství a vůni dalekých krajů. A to je jedna z věcí, které se mi na Čapkovi, vedle smyslu pro humor a originality, líbí nejvíc – ten zájem o objevování nového, hledání těch „zářivých hlubin“. A tak ho trochu nekriticky zbožňuju, Pynsentovi navzdory!