Mám ráda knížky od Dana Browna. I přestože jsem už zažila pár ušklíbnutí, když jsem to někde řekla nahlas, nic to na tom nemění. Nečetla jsem od něj všechno, ale Da Vinciho kód (Šifra Mistra Leonarda) byla jedna z mála knih, které jsem nebyla schopná odložit a dala si na ně noční službu. A schopnost napsat příběh s takovým háčkem si vážně zaslouží respekt.
Kniha Počátek ale tak dramatická není. Při čtení se mi ani nevytvářely představy o pachateli, abych je zase o několik stran dál změnila. Ale bavilo mě to moc. Za mě jde hlavně o příběh o základních filozofických otázkách – odkud a kam jdeme. A jakou v tom všem hraje roli náboženství a nové technologie, třeba umělá inteligence. A bylo to celé i o optimismu. O tom, že i na dnešní svět lze pohlížet pozitivně. Knížka je takovou poklonou vědě a rozvoji technologií a zároveň varováním před tím samým. Ale varováním s pozitivním nádechem. V poděkování píše Brown o pochopení jeho záměrů. A ty jsou podle mě zřejmé – využít ten ohromný dosah, který jako autor má, a varovat lidstvo před vzájemným nepochopením, odsuzováním, neschopností najít kompromis. Vyzvat k toleranci, k otevřené mysli, k lásce. Je to asi patetický, ale strašně tomu fandím. Takže toho Browna hodlám číst i dál.