Høegův Susanin efekt ve mně sice před pár týdny zanechal větší dojem, i tak jsem ale dostala základ, který jsem očekávala. Originální zápletky, to je zkrátka autorův taneční parket. Tentokrát jsme se zapletli se třemi přáteli z dětství. Jeden z nich se pokouší o odchod z tohohle světa, další se lidem s psychickými problémy naopak pokouší pomáhat ve svém institutu, kde vyvíjí převratné přístupy pro práci s lidským vědomím a třetí, hlavní hrdina, je spisovatel jménem Peter Høeg. Což jsou informace, které vyvolávají otázky na pozadí, stejně jako celá knížka. Chvíli mi tedy trvalo, než jsem se do ní začetla, příběh si musel získat mou důvěru a při čtení jsem byla pořád trochu jako na houpačce – chvílemi jsem pociťovala něco jako zklamání, jindy zase naprosté nadšení. Třeba z myšlenky skutečného kolektivního vědomí, před kterým nás brání jakýsi firewall a chrání tak naše duševní zdraví. Jenom hypersenzitivní jedinci mají tu obranu míň odolnou…