K Janu Werichovi jsem si vytvořila blízký vztah už v dětství a zásadně tak formoval můj smysl pro humor. Díky deskám s pohádkami, zejména s tou Až opadá listí z dubu. Dodneška mi zní na vyžádání v hlavě.
V dospělosti jsem pak četla jeho knihy a knihy rozhovorů s ním, troufám si tedy tvrdit, že jsem o něm měla slušný přehled. Proto jsem od téhle knížky nečekala žádné velké objevy. Ale přesto přišly. Je totiž hlavně o ženách kolem Jana Wericha – manželce, dceři a vnučce – a tak mi doplnila informace a dodala Werichovu životu a osobnosti zase trochu jiný rozměr a úhel. A ještě další můj objev – Tereza Brdečková – umí velmi dobře vyprávět, má to spád, jiskru, všeho je tu zkrátka tak nějak akorát. Pěkné!