Táta píše svým dvěma malým dcerkám pohádky – to by nebylo až tak neobvyklé, pokud by jim ty pohádky neposílal z vězení. Na začátku osmdesátých let byl Jirous z politických důvodů vězněn ve Valdicích a psaním básniček a pohádek udržoval alespoň duchovní kontakt se svými dcerami. A je tak dvojnásob obdivzasluhující, že v takovém prostředí vytvořil něco tak něžného, vtipného a plného fantazie.

Ať ryby vykulujou oči
voda se stejně nenamočí
u sporáku se kocour směje
oheň se taky nezahřeje
usnuli pod kamenem hadi
zima se nikdy nenachladí
kominík mával štětkou v síni
saze se vůbec neušpiní
nad hrncem tančili komáři
pára ta se už nevaří
a holčičky si pomyslí
táta nám napsal nesmysly