„Četly jste už Šelmu? Mnohem lepší než Jeleni!“ prohlásil směrem ke svým kámoškám mladík, který vedle mě seděl na autogramiádě Jo Nesboa. Ahaaaa, tak si to tedy taky přečtu.
Mně se ti Jeleni sice nakonec líbili víc, ale i Šelmu jsem si užila – i přes několik drobných výhrad k chybám v textu (např. „budete obviněn z nedobrovolného držení zbraně“ – cože?).
A poslední pětina byla dokonce výborná, napínavá a jsem ráda, že dala smysl té zpočátku prapodivně působící kombinaci „mafiánské“ a „psychopatické“ vraždy. Nemrzelo mě ani to, že sériového vraha jsem si dobře tipla hned zpočátku, vyvážila to řada jiných pěkných nápadů a nečekaných zvratů.
Celé bych to trochu zkrátila, zbavila bych se zbytečné linky s předsedou vlády a obrousila ty trochu moc okaté inspirace skutečným děním… Ale uzavřu to tím, že jde o výbornou detektivku a František Šmehlík je jejich nadaný a nadějný autor a já se těším zase příště.