Většina knih, ke kterým si najdu cestu, je z počítačů současných autorů. Abych z tohoto stereotypu jednou za čas vystoupila, cíleně v knihovně sáhnu po na první pohled starším kousku.

Těch autorů, kteří ještě psali na stroji nebo perem nebo na papyrus. A nedávno při mé ruce opravdu stála štěstěna. Objevila jsem knihu, která je nejen hezky napsaná, ale leccos jsem díky ní pochopila a rozšířila si o pár nanometrů obzor: Černý a bílý New York. Útlá knížka Jiřího Muchy, spisovatele a kosmopolitního umělce, syna slavného Alfonse Muchy. Příběh New Yorku šedesátých let, zaměřený na kulturu, současné umění a společnost.

Cenzurovaná, nebo ne?

Kniha vyšla v Praze v roce 1965. Vím, že cenzura byla v šedesátých letech docela uvolněná, ale stejně ve mně obsah knihy v souvislosti s obdobím jejího vydání vyvolává nějaké otázky, hlavně tuhle: jak moc je knížka otevřená a nezkreslená dobou a jejími mantinely? Což vyvolávalo další posloupnou řadu otázek. Na většinu z nich nemám odpovědi. Ale bez ohledu na můj bordel v hlavě je ta knížka velmi zajímavá, objevná a je až zarážející, jak popis společnosti v Americe v šedesátkách v mnoha aspektech sedí na současnou společnost u nás.

Mucha v knížce rozebírá trendy v kultuře a ve společnosti a umí (místy až bolestně) odhalit i skryté významy a jít na dřeň tématu. A není stránky, aby si člověk neřekl “přesně!” nebo “to sedí” nebo “něco, co zrovna vy používáte, když vám někdo mluví z duše”.

Co jsem se naučila

Díky knize jsem se konečně naučila, jak mám vnímat a snažit se pochopit moderní umění. Ne že bych se o to někdy dřív až tak snažila, spíš jsem takové kousky většinou rovnou soudila ve stylu “tohle bych načmárala/poslepovala taky”. Teď už si lépe uvědomuju, že nedílnou a někdy hlavní součástí moderního uměleckého díla je význam stojící v pozadí: názor, výzva, apel. Společenský problém, na který dílo upozorňuje. Takže teď při pohledu na moderní umělecký počin přemýšlím spíš o významu a ne o technice zpracování. A musím říct, že zrovna tohle mě hodně baví. To objevování, přemýšlení a pátrání. Další potvrzení toho, že člověk si rychlými a povrchními soudy často zavírá vrátka k něčemu dobrému.

Puritánství je další téma, kterému jsem se po přečtení ČBNY dostala trochu pod kůži.
Američané mi (přiznávám, že bez nějaké jejich hlubší znalosti) trochu připadají jako pokrytecký národ (ne jako nutná charakteristika každého Američana, ale spíš jako národnostní rys (pokud i tohle není moc stereotypní)). Na jedné straně jsou výrazně puritánští, na té druhé povrchní požitkáři. Mucha v knize moc hezky definuje, že puritánství není vnucování mravnosti druhým, ale hrůza před vlastní nemravností, strach z hříchu, mučivé výčitky při překročení kteréhokoliv přikázání, zároveň vrhání se na jakýkoliv dovolený požitek. V této rozpolcenosti je pak pro Američany důležitá pomoc zákona, ten je chrání před pokušením.
Bojí se tabu a zároveň je láká a obdivují jej (skrytě).
Líbí se mi jeho shrnutí, že puritán má touhu, ale nemá odvahu ji naplnit, je svázaný konvencemi a tím “co by se mělo”. Takoví lidé ve finále působí nekonzistentně, a to jim podle mě na šarmu moc nepřidá.

Zajímavých témat, která Mucha v knize otevře a hezky zfilozofuje, je hodně (divadlo, rasismus, nacionalismus, vztahy, vzdělávání). Tu knihu tady nechci přepisovat, jsem ale přesvědčená, že by si zasloužila renesenci, aby se o ní trochu víc vědělo. V antikvariátech je docela k sehnání. Tedy mínus jeden kus. Je to knížka, která spadala do kategorie “musím mít doma”.

Co jsem si vypsala

– “Sociální jistota je ideálem průměru.”
– “Napravovat křivdy nikdy nebylo silnou stránkou lidstva.”
– “Dodnes, tak jako v pravěku, tlačí se kmeny jeden na druhý, podmaňují se, likvidují nebo se navzájem asimilují. Rasová nenávist je primitivní, pudový strach pěstovaný v lidech celá tisíciletí.”
– “Rasismus nezávisí na stupni inteligence. Tak jednoduché není na světě nic. Inteligentní člověk sice podléhá pudům méně než primitiv, ale i velice inteligentní lidé fyzicky nesnášejí druhou rasu ve větší koncentraci. A protože jsou inteligentní, hledají pro své iracionální pocity logické vysvětlení…”
– “Ve čtyřiceti se už mládežnictví mělo vstřebat jako brzlík.”
– “Každý evropský člověk, který prodělal řadu protichůdných politických tlaků, má mozek potažený izolační vrstvou nedůvěry.”
– “V době, kdy si spousta lidí plete vlastní osobu se státem, církví, stranou nebo zákonem, nemá smysl se hádat nebo pohoršovat.”
– “Lidé na téhle planetě nejsou šťastní, ať mají sebevíc aut a ledniček. Buď nemyslí a nedovedou se radovat z toho, co je, nebo myslí a radovat se nemohou.”
– “Každý měšťák, úměrně jak mu roste objem zadku, propadá romantismu uniforem, chlapské družnosti, fangliček a tajných bratrství.”
– “Dejte mi práci, která se mi líbí, nebo plaťte. Domyšleno s americkou logikou: Práci budou dělat stroje, pár lidí je bude řídit a ostatní budou pobírat podporu v nezaměstnanosti.”
– “Ale kde je víc života než na universitách, formujících myšlení příštích generací? Literatura je drama mozků, ne lopat.”