Kdo četl Egypťana Sinuheta, ať hodí kamenem. Já se hodu neúčastním, tohle už klasické dílo jsem zatím nečetla. Zato jsem četla několik Waltariho menších děl a vždycky jsem byla literárně uspokojená. To máte: vyprávěčský talent, čich na lidi, schopnost dramatizace příběhu a vždy i nějaké to poselství. Tentokráte o tom, jak my lidé soudíme a děláme závěry bez informací a taky o tom, že na ženy má společnost přísnější měřítka než na muže. Možná je to proto, že od nich očekáváme víc. A snadněji je tak odsoudíme za jejich selhání.
Já bych tedy hlavní hrdinku Dohry za to, že svého nebezpečného muže ve vyhrocené situaci zabije, vůbec nesoudila. A tahle věta není žádný vyzrazený spoiler. O vraždě a její pachatelce se dozvídáme hned na začátku knihy, hlavním dějem je soudní líčení a popis toho, jak se k této události v blízkém okolí kdo staví. A asi nepřekvapí, že pro řadu lidí je zkrátka neodpustitelné, když se vzdělaná a pracovitá žena zamiluje do jiného, zato opilství a hazardní hraní jejího muže je považováno za drobné výstřelky.
Z lidských řečí, odsuzování a pokrytectví je člověku při čtení smutno, ale je tady i naděje, že tomu, co se jeden den jeví naprosto jasně, zítřek obrousí hrany.