Knížky od tohoto komiksového autora kupuju manželovi. Nejen proto, abych si je od něj mohla půjčovat a zabila tak dvě mouchy jednou plácačkou. Má je taky rád (a to je ta větší moucha). Guy Delisle v nich vypráví příběhy ze svého života. A že to je zajímavý život.
Tentokrát je se svým životem v Číně. Pracovně. Dohlíží tam na animátory. A je to dost děs. Navíc nemá s kým mluvit, co dělat.
Tak popisuje všední život, běžný, opakující se den. Všímá si tedy maličkostí. Třeba každý den sleduje měnící se plíseň pod sklem na stole, která se vytvořila po vylitém kafi. Ale občas křivka vyletí strmě vzhůru. Díky výletům, náhodným setkáním. Ale zásadní je scénka, kdy na tržišti uvidí člověka uklouznout po banánové slupce. Neuvěřitelné. Myslel si, že něco takového se děje jenom v komiksech. Jeho jinak otravný a opuštěný pobyt jako by najednou dával smysl. Jel do Číny, aby viděl uklouznout člověka na banánové slupce. A to je podle mě bezvadný poselství.