Víc citlivý, víc zapomnětlivý. Není to moc detektivka, spíš příběh o vztazích a stárnutí. A emocích. Ano, v souvislosti s Sherlockem! Líbí se mi, že je to jiné než ostatní SH příběhy a zároveň to do celého sherločího konceptu pěkně zapadá. A je to hezky napsané.
A potěšila mě sociologická znalost autora, který ústy Sherlocka zmiňuje fakt, že vypravěč jeho příběhů John Watson nechápe rozdíl mezi indukcí a dedukcí. V příbězích Sherlocka píše John o tom, že Sherlock používá dedukci. Což se všeobecně vžilo. Ale není to pravda, proces usuzování slavného detektiva je naopak indukcí. A Cullin tak hezky řeší dilema: navázat na tradici a používat výraz dedukce, i když víte, že je to nepřesné použití? Nebo se vyjadřovat nepřesně v souladu se silně zažitými zvyklostmi ale žít s vědomím, že píšete nesmysly? Co by na to asi tak řekl Sherlock?