Pokud jde o knižní série, obvykle pociťuju nějakou nutkavou potřebu mít je v pořádku uzavřené, a to i v případě, že mě předchozí díly úplně nenadchly. To by se dalo říct i o Království, které tenhle příběh dvou bratrů z norského maloměsta Os odstartovalo. A stejně jako Království je i Král příběh sice čtivý, napínavý, jenom je tam toho nějak moc. Hlavní příčina mého malého nadšení je ale spíš v tom, že tady nenacházím postavy, které bych si byla ochotná adoptovat a jejich motivace taky nechápu a nesdílím. Touha být největší, nejslavnější, s nezapomenutelnou stopou stojí zkrátka hodně energie, a tu já nemám. Proto se o mě asi taky nepíše, příběh typu „ležela na gauči a přemýšlela o životě“ by lidem připadal málo akční. Ale já to tady aspoň použila jako vycpávku na místa, kde nemám moc co napsat. Abych se vrátila na trať – Král nekončí beznadějně, takže teoreticky je tady prostor pro to, aby vyšla ještě Královna a Princ s Princeznou.