Zajímavý příběh, solidně napsaná knížka. Místy se četla sama. Podle mě dobrá prvotina. Co mě zklamalo, byla nelogičnost objevení deníků hlavního hrdiny. Vidím to asi takhle: Když lezu do nízkého dřevníku pro dříví a praštím se do hlavy o trámek, neohmatávám ten trámek celý až bůhvíkam jenom proto, abych zjistila, o co jsem se praštila. Rána. Auuuu. Co to sakra je? Aha, trám. Nebo ne??? Ohmatám ho dalšího půl metru, třeba se tam mění v letadlo. Tak ať vím přesně, o co jsem si ji vlastně ťafla. A to jsem nadprůměrně zvídavá osoba. Fakt ty deníky nešlo nalézt jinak? Podobné nesmysly mi vždy uvíznou, a je to škoda, vytvoří to takové omaštěné prizma. A chvíli mi trvá, než to vyčistím. Ale jinak pěkný, hlavního hrdinu jsem jak nesnášela, tak mu přála, ať mu to nakonec dobře dopadne. A mladá holka, nálezkyně deníků, byla moc fajn. A hlavní komouš příběhu byl stavěn do dost nelichotivého světla, tak to mám taky ráda.