…stejně jako v knížce. Přestože titul láká k přečtení upoutávkou “Co by se dělo, kdyby dospělý Harry Potter začal pracovat u policie.” Což je mazaný, Harry Potter určitě funguje jako stabilní opěrný sloup. Každopádně komentář si k tomu odpustit nemůžu: “Kdyby dospělý Harry Potter pracoval u policie, pravděpodobně by uměl používat více než jedno kouzlo s ohnivou koulí.”

Tím rozhodně neříkám, že ta knížka je špatná, jenom, že její marketing může vytvářet pokřivená očekávání. Řeky Londýna od Bena Aaronowitche (vydalo Argo, přeložil Milan Žáček) je vlastně milá, čtivá a svižná fantasy detektivka.

Policejní novic Peter Grant se připlete k vyšetřování podivné vraždy a stává se tak novou součástí dvoučlenného týmu zabývajícím se zločiny, do kterých se zapletlo cokoliv z kategorie “mezi nebem a zemí”. A který tak trochu spolupracuje a tak trochu řevní s oddělením vražd, pro které pracuje jeho kámoška (to jméno bylo nějak od eL). Tím započne hezky napsaný a překvapivě nepovrchní příběh plný mrtvol, rozpadlých obličejů a cestování v čase. Kromě zajímavé (a velmi reálně vykreslené) hlavní postavy – policisty Petera, jeho nadřízeného čaroděje inspektora Nightingala, jejich hospodyně upírky Molly, říčního božstva: Matky Temže, Otce Temže a jejich početného příbuzenstva (přítokových řek) hraje zásadní roli v knize posedlý duch. Revenant, jehož zásluhou se kniha plní mrtvolami (buď bez hlav nebo ve stavu “hlava k nepoužití”). K tomu trocha zamyšlení nad přistěhovalectvím, ekologií a historií Londýna.
Není toho málo, občas jsem si při čtení říkala, že bych ocenila míň a lépe vykreslených postav a jejich příběhů. Na několika místech jsem se trochu ztratila v tom, kdo je teď v čí hlavě a v jakém časoprostoru se zrovna nacházíme, ale to může být chyba mého nedostatečného soustředění.