Jonas Jonasson byl pro mě před lety jako zjevení. Stoletý stařík mě úplně dostal. Na jeho konci jsem si přála, ať ta knížka nekončí, ať se takhle můžu bavit a smát každý den. Skončila. Ale pak přišlo ještě něco lepšího – Analfabetka.

I když znám lidi, kteří byli se čtením napřed a tvrdili, že už se u ní tolik nebavili, protože to bylo zase to samý. Abych to vyvážila, znám i lidi, kteří si (stejně jako já) oblíbili víc Analafabetku. Ať tak či onak, Jonas Jonasson si vydobil pevné místo v mém literárním srdci a s napětím jsem očekávala i Zabijáka Anderse.

Zabiják Anders, jeho přátelé a já

Bez ohledu na slabší příběh (ale zkuste si jen tak překonat Staříka nebo Analfabetku) je knížka Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) opět bezvadná. Co jí rozhodně nechybí, je skvělý literární styl JJ: originalita, vtip, inteligence a jadrnost, nekonečné nápady, zvraty a kotrmelce, lehká naznačování a hlavně ty neskutečně kreativní přívlastky. Obecně mám ráda tak trochu prdlý věci. Standard, konvence a šeď (ať má kolik chce odstínů) mě nudí. Baví mě vtip, originalita, přístup s lehkým nádechem zvrácenosti (tím myslím vybočení z běžně přijímaného “normálu”) a zároveň jednoduchost bez zbytečností. A to mi JJ splňuje vrchovatě.

K příběhu: najdou se dvě v životě ztracené osoby (recepční Per Persson a farářka Johana Kjellanderová) a protože platí “do třetice všeho dobrého”, spojí své plány se zabijákem Andersem. Cílem spolku je hromadění nějakých těch peněz. Ale pak se to zvrtne a pak zase. Ještě jednou, pak asi po padesáté a pak tam je happy end.
Poselství knihy (pro mě): kdo chce víc a víc, nemá nic, ale nakonec zjistí, že i tak se dá krásně žít.

Co jsem si vypsala a proč

• “Hrabě patřil k těm, kdo změny vnímají spíš jako příležitosti než hrozbu.” Proč? “Statisticky” častěji narážím na osoby, které to mají obráceně – změna je hrozbou. Hrabě byl tedy milým osvěžením.
• “Otec nejspíš nevěřil v Boha o nic víc než ona, ale věřil v myšlenku trápení ostatních s Boží pomocí.” Proč? Tak nějak věřím, že je ve Vesmíru něco, co nás přesahuje, ale taky tak nějak věřím, že každá oficiální víra je tak trochu využívána k snadnějšímu manipulování druhými.