Román Karneval je třetím úspěšným dílem mně ještě nedávno neznámého autora. Rawi Hage je kanadský spisovatel libanonského původu, kterého jsem objevila díky tomu, že se občas nechám inspirovat nějakou tou knižní cenou.
A tato kniha, pokud jsem to celé nepopletla (rozhodla jsem se, že se s každou nejasností nebudu ohned bracet na Google; očekávám tedy, že v brzké době budou nuceni ohlásit znepokojivý pokles návštěvnosti!)…takže tato kniha obdržela cenu za překlad. Tím oceněným překladatelem je Petr Eliáš. Zmiňuji to i proto, že překladatelé jsou podle mě nedoceněnými osobami v pozadí a málo si uvědomujeme, jak je jejich práce důležitá. Oni vlastně volí ta správná slova, která co nejlépe zapadnou do celku a vzbudí ty nejvhodnější emoce. V podstatě tu knihu nově napíší. A navíc umí fakt dobře cizí řeči!
Pavouk nebo Moucha
V téhle knize jde o mouchy a pavouky. Tak hlavní hrdina rozděluje taxikáře (na ty, co krouží po městě a hledají zákazníky a na ty, kteří čekají na místě, co se uloví). Hrdina sám je Moucha, stylem taxikaření i jménem, které používá. Po nocích taxikaří a zažívá reálné příběhy, přes den utíká do imaginárního světa fantazie a knih.
Ve městě právě vrcholí karneval, takže v románu není nouze o zajímavé až neuvěřitelné postavy, Mouchovy klienty. Jejich panoptikum se střídá s příběhy osob, které procházely a procházejí Mouchovým osobním životem. A vzhledem k jeho dětství prožitém u cirkusu, ani tady nečekejte průměrné holky od vedle. I když i ta tady jedna je. Jenom holka od vedle, není průměrná. Co mě ještě hodně zaujalo, je jeho byt, který je do slova (do každého slova té nejtlustší knihy na světě; která to vlastně je?) obložen knihami.
Vypravěčský styl autora je přesně můj šálek čaje. Originální, bystrý, s neočekávanými zvraty, vzbuzující ve mně depresi z toho, co všechno nevím. Tam, kde má odsýpat, odsýpá, tam kde se má vléct a přinutit k zamyšlení, vleče a nutí.
Kde to ale skara je?
Román Karneval přináší poutavý pohled na život velkoměsta… můžete si přečíst na přebalu. No, jo, ale jakého, ptám se já. To je otazník, který mi po přečtení knihy zůstal (fakt zásadní, já vím!). Město, ve kterém se příběh odehrává, nejsem schopná rozklíčovat. Což ve mně vzbuzuje mírnou nevoli a řadu otázek.
Je to město vyhlášené velkým karnevalem? Podle popisovaných masek to asi nebude Rio. Nebo je to jenom nějaký průměrný karneval? Je to v Evropě? Ne, je to v Americe! V USA, nebo v Kanadě, kde autor žije? Je Montreal vyhlášený karnevalem? V Montrealu by mohlo být hodně přistěhovalců, ne? Mám málo indicií nebo znalostí nebo čtu nepozorně? Ne, nejdu to hledat, jednoho dne na mě ta informace odněkud vyskočí. Až to budu nejmíň čekat. A prožiju si tak pocit zaplnění dávno zapomenutého infoprázdna.
Co jsem si vypsala a proč
“Lidské zákony jsou samoúčelné, přírodní svévolné a Boží, prohlásil jsem, ty by potřebovaly pořádně aktualizovat.” Ano, přesně tak mi to připadá.
“Tento podřadný svět stojí na reprodukci, jak nejspíš dobře víte. Ti, kteří se odmítnou rozmnožovat, zkrátka vyhynou.” A můžeme se tedy zlobit na ty, kteří to rozmnožování nevzdali, že nám tu naši bílou rasu zřejmě zválcují?
_“Došel jsem do kantýny, koupil si kávu a díval se na úzké řádky knih v obchodě se suvenýry. Neměli nic zajímavého, samé podřadnosti na umrtvení duše od bolestí světa.” _Když občas vidím, co vychází a ve velkém se čte, musí to znamenat, že světová bolest je na tom opravdu dobře.
