Muzeum nevinnosti jsem četla půl roku. Mám vždy rozečtené minimálně tři tituly najednou, tedy to není tak dramatické, jak se na první pohled zdá, přesto mi knížka dala pořádně zabrat. A víte co? Nelituju ani jediné pročtené vteřiny.
Kamalův příběh lásky k Füsun je… MIMOŘÁDNÝ – to je slovo, které hledám. Takovou oddanost jiné osobě jsem si ani neuměla představit a doteď nechápu, že je někdo schopný něco takového popsat. Čtivě! Sice jsem se po pahmukovsku dostala do pasáže, která se vlekla a připadalo mi, že se nějakým zvláštním způsobem cyklíme, ale po dočtení mi došlo, že bych na ní vlastně neměnila nic. Že všechno mělo být napsané přesně takhle.
Knížka není jen milostným vyznáním, je také zajímavým příběhem Istanbulu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Tak zajímavým, že sebelepší turecká cestovní agentura by k návštěvě hlavního města Turecka nenalákala lépe. Istanbul a Muzeum nevinnosti, které Orhan Pamuk skutečně vybudoval a jehož část jsem viděla na výstavě v DOXu, je proto teď jedním z mých hlavních cestovatelských cílů.

P.S.: Věděli jste, že Füsun znamená „okouzlení“ a Kamal „úplnost“? Tahle informace ve dvou slovech vysvětluje celý příběh!